14. května 2009 byly z Kourou ve Francouzské Guyaně vypuštěny dvě z nejcitlivějších vesmírných observatoří, jaké kdy byly postaveny. Na palubě evropské rakety Ariane 5 se nacházel Herschel, nejvýkonnější vesmírný dalekohled na světě s tepelným senzorem, a Planck, který byl navržen ke studiu slabého záření, jímž byl vesmír naplněn bezprostředně po Velkém třesku.
Všechno na vesmírné observatoři Herschel agentury ESA bylo obrovské. Satelit byl vysoký přibližně 7 metrů a široký 4,3 metru, přičemž jeho hmotnost činila 3,25 tuny. Jeho dalekohled měl hlavní zrcadlo o průměru 3,5 metru, což bylo největší zrcadlo, jaké kdy bylo pro vědeckou kosmickou loď vyrobeno.
Observatoř byla pojmenována po dalším vědeckém velikánovi, německém amatérském astronomovi a hudebníkovi Williamu Herschelovi, který v roce 1781 objevil planetu Uran. O 19 let později objevil také druh neviditelného světla, které vědci označují jako “infračervené záření”. Často mu prostě říkáme “teplo”.
Observatoř Herschel byla vyslána na speciální oběžnou dráhu ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů, což je dostatečná vzdálenost k tomu, aby se předešlo problémům způsobeným teplem ze Země, které by rušilo pozorování. Její tři přístroje byly chlazeny kapalným héliem, takže jejich teplota se blížila absolutní nule (-273 °C).
Satelit Herschel sloužil ke studiu ‘studeného’ vesmíru. Jeho ‘oči’ s mimořádně nízkou teplotou dokázaly nahlédnout skrz prachové mraky, aby prozkoumávaly oblasti vzniku hvězd a centra galaxií, a také odhalovaly skryté hvězdy a planety. Byl rovněž schopen vyhledávat vzdálené galaxie, aby vnesl nové poznatky o tom, jak vznikly před miliardami let.
Průkopnická vědecká mise sondy Herschel skončila 29. dubna 2013, kdy došlo k vyčerpání zásob héliového chladiva. Sonda však byla i nadále využívána k orbitálním testům, až do 17. června, kdy byl odeslán poslední příkaz k jejímu vypnutí.
