Venuše je druhá planeta od Slunce, a proto je na obloze vždy poměrně blízko Slunci. Je vidět jako zářivá ranní nebo večerní “hvězda” – nejjasnější objekt na noční obloze kromě Měsíce. Dalekohledem lze pozorovat, jak prochází různými fázemi, stejně jako Měsíc.
Venuše je tak jasná, protože je pokryta mraky, které odrážejí velkou část dopadajícího slunečního světla. Nažloutlé mraky se skládají ze síry a kyseliny sírové.
V některých ohledech je Venuše dvojčetem Země. Má přibližně stejnou velikost a je tvořena stejnými horninovými materiály. Navíc se k nám přibližuje více než jakákoli jiná planeta. Je však obalena hustou atmosférou z oxidu uhličitého – plynu, který vydechujeme. Tato atmosféra je tak hustá, že procházet se jí by bylo jako brodit se vodou.
Oxid uhličitý zadržuje většinu tepla ze Slunce. Také vrstvy mraků působí jako přikrývka. Výsledkem je “nekontrolovatelný skleníkový efekt”, který způsobil, že teplota na planetě vystoupala na 465 °C, což je teplota dostatečná k roztavení olova. To znamená, že Venuše je ještě žhavější než Merkur.
Bez speciální ochrany by návštěvník Venuše okamžitě zemřel – byl by rozdrcen obrovským tlakem vzduchu, udusen atmosférou, spálen na popel žhavým žárem a rozpuštěn kyselinou.
Povrch Venuše byl zmapován pomocí radaru. Mapy ukazují tisíce sopek a impaktních kráterů. Nacházejí se zde dvě hlavní vysočiny, z nichž jedna tvoří pohoří vyšší než Mount Everest.
Venušu navštívily desítky kosmických sond, ale mnoho záhad stále zůstává nevyřešeno. Sonda Venus Express agentury ESA se od svého příletu v dubnu 2006 nachází na téměř polární oběžné dráze kolem této planety. Většina jejích přístrojů studuje hustou atmosféru a rychle se pohybující mraky nebo zkoumá, jak Slunce ovlivňuje tuto planetu. Její infračervený senzor však také dokázal zmapovat část povrchu a ukázat, že na sousední planetě Země mohou existovat aktivní sopky.
