Saturnův měsíc Titan je jedním z největších a nejzajímavějších satelitů ve sluneční soustavě. Jeho povrch je bohužel skryt pod hustou vrstvou oranžových mraků. Až donedávna nikdo nevěděl, jak vypadá povrch Titanu.
Jedním ze způsobů, jak proniknout skrz oblačnou vrstvu, je využití radarového přístroje na sondě Cassini agentury NASA. Rádiové signály ze sondy Cassini procházejí oblačnou vrstvou a odrážejí se zpět od povrchu. Na základě analýzy těchto odrazů se vědcům v poslední době podařilo objevit mnoho tmavých skvrn. Některé z těchto skvrn souvisejí s úzkými, klikatými kanály – pravděpodobně řekami.
Zdá se pravděpodobné, že hladké, tmavé oblasti na radarových snímcích jsou jezera. Teplota na povrchu Titanu však činí -180 °C, takže nemohou obsahovat vodu. Místo toho se zdá, že jsou tvořeny kapalným metanem nebo etanem. (Na Zemi se metan používá jako palivo v kotlích a sporácích.)
Mnoho lidí doufalo, že sonda Huygens agentury ESA při svém sestupu k povrchu dne 14. ledna 2005 dopadne do jezera s metanem. Její kamera však zachytila suchou pláň pokrytou ledovými kamínky.
Od tohoto velkolepého úspěchu našli vědci neobvyklý způsob, jak se dozvědět více o okolí sondy Huygens. Klíčem k tomu byl neobvyklý vzorec kolísání v rádiovém signálu vysílaném sondou Huygens směrem k sondě Cassini. Část rádiového paprsku se odrážela od povrchu a nesměřovala přímo k sondě Cassini. Analýza signálu ukázala, že povrch je do vzdálenosti 2 km od sondy poměrně rovný. Dno tohoto vyschlého jezera je pokryto převážně ledovými oblázky o průměru asi 5–10 cm.
