ESA se zabývá satelitní komunikací již od 70. let. Již v roce 1980 se její satelit Orbital Test Satellite používal k videopřenosům mezi skupinami v Německu a ve Velké Británii. Sloužil také k přenosu nouzových telefonních hovorů poté, co požár zničil pozemní systém v Lyonu.
Zanedlouho poté přinesla družice s názvem Marecs průlom v oblasti mobilních telekomunikací. Místo nespolehlivého krátkovlnného rádia mohli lidé využívat satelitní telefony k volání z lodi na pevninu.
V druhé polovině 80. let a v 90. letech byly vypuštěny čtyři satelity ECS. Každý z nich dokázal obsluhovat 12 000 telefonních linek a 10 televizních kanálů po celé Evropě.
Pokrok v oblasti přímého vysílání ze satelitu do střešních parabolických antén přinesl v roce 1989 satelit Olympus agentury ESA. Satelit Olympus byl rovněž použit k prvnímu přenosu dat mezi dvěma satelity.
Nejnovější pokroky přinesla družice s názvem Artemis. Dne 30. listopadu 2001 byla využita k vůbec prvnímu přenosu snímků pomocí laserového paprsku. Dokonalé snímky byly odeslány z družice SPOT 4, obíhající ve výšce 832 km, na družici Artemis, která se nacházela 31 000 km nad Zemí.
V současné době se Artemis využívá k přenosu snímků a obrovských objemů dat z družice Envisat do centra ESA nedaleko Říma.
