Oběžná dráha je dráha, po které se těleso pohybuje kolem určitého bodu ve vesmíru, například dráha, po které se Měsíc pohybuje kolem Země. Oběžné dráhy jsou určovány gravitací a často mají ‘eliptický’ tvar, tedy tvar oválu.
Každá družice je umístěna na oběžnou dráhu, která je pro plnění jejího úkolu nejvhodnější. Například družice pro pozorování Země jsou obvykle umístěny na nízké (400–1 200 km) kruhové oběžné dráhy. To jim umožňuje obletět Zemi jednou za několik hodin a pořizovat detailní snímky povrchu planety.
Nejvhodnější dráhou pro tyto satelity je “polární” oběžná dráha, která je vede nad severním a jižním pólem. Zatímco se Země pod nimi otáčí, mohou satelity sledovat přímo dolů a během několika dnů prozkoumat celou planetu – pás po pásu.
Meteorologické a komunikační satelity často “vznášejí se” nad stejnou částí Země 24 hodin denně. To je možné díky jejich umístění na kruhové oběžné dráhy ve výšce přibližně 36 000 km nad rovníkem. V této výšce drží krok s rotací Země, takže vždy sledují stejná místa. Tomuto jevu se říká “geostacionární oběžná dráha”. Některé satelity – včetně Mezinárodní vesmírné stanice – obíhají po nízkých oběžných drahách, které jsou vůči rovníku nakloněné.
Řada vědeckých družic, jako například Cluster a XMM-Newton agentury ESA, obíhá po velmi eliptických (vejčitých) drahách, které je přivádějí blízko k Zemi a poté je zase odnášejí daleko pryč.
