Automobilismus nabyl zcela nové podoby, když nizozemští studenti využili kosmickou technologii k sestrojení vozu Nuna, dokonalého automobilu pro 21. stoletíst století.
Nuna zvítězila v závodě World Solar Challenge 2001, což byl závod pro automobily poháněné sluneční energií vedoucí napříč Austrálií o délce 3 010 km. Překonal čtyři světové rekordy a závod dokončil za 32 hodin a 39 minut průměrnou rychlostí 91 km/h. V roce 2003 pak tento závod vyhrál znovu – a opět překonal všechny rekordy.
Tento aerodynamický stroj měl mnoho výhod. Jeho vnější plášť, navržený tak, aby snižoval odpor vzduchu, byl vyroben z moderních plastů, díky čemuž byl lehký a zároveň pevný. Hlavní část byla vyrobena z uhlíkových vláken vyztužených kevlarem, materiálem používaným při výrobě satelitů.
Povrch vozítka byl pokryt vysoce účinnými solárními články z arsenidu galia, které byly původně vyvinuty pro satelity, jako je například měsíční sonda SMART-1 agentury ESA. Nuna byla rovněž vybavena malými zařízeními, která zajišťovala maximální výkon baterie a solárních článků i v případě, že se vozítko nacházelo ve stínu nebo bylo zataženo. Tato zařízení se používají na mnoha satelitech, například na sondě Rosetta agentury ESA určené k průzkumu komet.
