Pokaždé, když vydechujeme, uvolňujeme do atmosféry oxid uhličitý. Oxid uhličitý je jedním z příkladů skleníkového plynu – plynu, který zadržuje teplo.
V průběhu posledních 100 let se množství oxidu uhličitého v atmosféře neustále zvyšuje. Tento nárůst je z velké části způsoben lidskou činností, jako je spalování ropy a uhlí nebo kácení lesů.
Lesy pohlcují ze vzduchu velké množství oxidu uhličitého. Tento uložený uhlík se však uvolňuje do atmosféry, když jsou stromy káceny nebo spalovány.
Satelitní data ukazují, že se zdá, že se svět otepluje. Většina vědců se domnívá, že mezi globálním oteplováním a nárůstem skleníkových plynů existuje souvislost. Tento jev se obecně nazývá “skleníkový efekt”.
Satelity, jako je například Envisat agentury ESA, nám pomáhají lépe porozumět globálním klimatickým změnám a předpovídat, co se stane v budoucnosti.
Některé přístroje na družici Envisat vytvářejí denní globální mapy skleníkových plynů, jako je metan (plyn běžně používaný v kuchyňských sporácích a topných systémech). Jiné zachycují změny teploty, sněhové pokrývky, ledu, jezer a lesního porostu.
Tyto informace jsou zásadní pro prosazování mezinárodních dohod o snižování emisí skleníkových plynů.
