Země je planeta typu ‘Goldilocks’. Není ani příliš horká, ani příliš chladná. Díky tomu je náš svět jediným nám známým místem, kde může voda existovat v plynném, kapalném i pevném (ledovém) skupenství.
S ledem se obvykle setkáváme v zimě, ale na pólech a na vrcholcích vysokých hor se led vyskytuje po celý rok.
Největší pevninské ledové štíty pokrývají Antarktidu a Grónsko. V Arktidě se také nachází obrovská ledová plocha, ta je však poměrně tenká a plave na hladině oceánu. Ledové čepice a horské ledovce se často zvětšují nebo zmenšují. Mnoho vědců se dnes domnívá, že globální oteplování způsobuje tání ledu a zvyšování hladiny moře, čímž se zvyšuje riziko povodní.
Údaje ze satelitů, jako jsou ERS a Envisat agentury ESA, nám mohou v dlouhodobém horizontu poskytnout informace o tom, co se děje.
Snímky z vesmíru zachycují rozpad ledových štítů a pohyb ledovců. Zachycují také změny teploty a barvy oceánů. Radarové přístroje zaznamenávají změny tloušťky ledu a globální hladiny moře. A v zimě pomáhají lodím bezpečně proplouvat ledovými štíty.
