Vodík, nejlehčí ze všech plynů, je nejrozšířenějším prvkem ve vesmíru. V přítomnosti kyslíku hoří mimořádně snadno. Vodík, který se používá v evropských nosných raketách Ariane 5, je vynikajícím raketovým palivem, ale jeho skladování je velmi náročné. Musí být uchováván v dvojstěnných nádržích při velmi nízkých teplotách a do raketových motorů je pak přiváděn prostřednictvím těsně uzavřených potrubí.
Nejnovější pokroky rakouské společnosti naznačují, že vodík by se mohl stát preferovaným palivem i pro budoucí silniční dopravu a vyřešit tak problém, jak vyrobit ekologická auta. Ve spolupráci s německým výrobcem automobilů BMW tato společnost přizpůsobila raketovou technologii k vývoji nádrží na vodík, které jsou dostatečně malé, aby se vešly do zavazadlového prostoru sedanu. V roce 2007 to vedlo ke vzniku sériově vyráběného vozu BMW Hydrogen 7, který může jako palivo využívat buď vodík, nebo benzín. V podstatě jediným emisním odpadem z tohoto vozu je neškodná vodní pára!
Jednou z hlavních výzev bylo navržení palivové nádrže. Aby mohl být vodík skladován v kapalném stavu, musí být udržován při teplotě –253 °C. Namísto neustálého chlazení uchovávají vozy BMW Hydrogen 7 114 litrů kapalného vodíku ve vysoce izolovaných nádržích. Izolace nádrží, která odpovídá 17 m silné vrstvě polystyrenu, dokáže udržet vodík v chladu téměř dva týdny.
Než se automobily na vodíkový pohon stanou běžnou záležitostí, je třeba překonat ještě několik problémů. Jedním z nich je nedostatek čerpacích stanic. Dalším je únik kapalného vodíku, který se při oteplení pomalu vypařuje do plynného stavu. Řidič, který by například nechal auto na dva týdny na letišti, by se vrátil k prázdné palivové nádrži. Existují však jasné náznaky, že ekologická vozidla poháněná vodíkem představují budoucnost bezemisní automobilové dopravy.
