Pokaždé, když evropská raketa Ariane 5 odstartuje z Kourou, její stupně dopadnou do oceánu nebo shoří v atmosféře. Nosné rakety, jako je Ariane 5, se označují jako ‘jednorázové’.
Vyhazovat raketu pokaždé, když je vypuštěna, se zdá být nehospodárné a nákladné. Náklady se však daří udržet na nízké úrovni díky sériové výrobě raket. Vyrábějí se na montážních linkách – podobně jako drahá auta.
Jednorázové rakety mohou být také velmi spolehlivé. Pokud jedna z nich selže při startu, je poměrně snadné zjistit, co se pokazilo, a problém odstranit.
Dalším přístupem je vyvinout opakovaně použitelnou nosnou raketu. Dosud byla v provozu pouze americká raketoplánová loď.
Většina součástí raketoplánu Shuttle je navržena tak, aby vydržela až 100 letů. V případě potřeby lze znovu použít i pomocné raketové motory na tuhé palivo. Pouze vnější palivová nádrž se po každém letu vyřazuje.
Výroba a provoz raketoplánu Shuttle jsou však velmi nákladné. Důvodem je především to, že je navržen pro přepravu až sedmi členů posádky. Musí také odolat extrémnímu žáru při návratu do atmosféry a přistát na přistávací dráze. Žádné další opakovaně použitelné nosné rakety se neplánují, i když výzkum těchto vozidel pokračuje.
ESA se bude oběma přístupy podrobně zabývat, aby bylo možné nakonec rozhodnout o tom, jak nahradit raketu Ariane 5.
