Trpěli jste někdy spálením od slunce? Toto spálení kůže je způsobeno ultrafialovým (UV) zářením ze Slunce. Závažné spálení je nejen bolestivé, ale může také vést k rakovině kůže.
Naštěstí je téměř veškeré škodlivé UV záření pohlcováno vrstvou ozonu ve výšce 20–50 km nad Zemí. Ozon je však forma kyslíku, kterou mohou některé uměle vyrobené chemikálie snadno zničit.
V roce 1987 se přední průmyslové země dohodly na postupném vyřazení těchto chemikálií z používání. I přesto však satelitní snímky ukázaly, že k ztenčování ozonové vrstvy nad Antarktidou dochází i nadále. Ozonová díra dosáhla rekordní velikosti v roce 2000, kdy pokrývala plochu téměř 30 milionů km², což odpovídá zhruba rozloze severoamerického kontinentu. V roce 2006 došlo k ještě většímu úbytku ozonu z atmosféry, i když byla díra o něco menší.
Nad Arktidou se rovněž objevily menší ozonové díry. Tyto díry umožňují, aby se do hustě osídlených oblastí Evropy dostávalo více ultrafialového záření.
Satelity ESA, jako jsou MetOp a Envisat, hrají klíčovou roli ve výzkumu ozonové díry. Umožňují vědcům sledovat velikost díry a lépe porozumět tomu, co způsobuje její zvětšování či zmenšování.
První evropská meteorologická družice na polární oběžné dráze, MetOp-A, je vybavena moderním přístrojem pro monitorování ozonu. Družice Envisat je vybavena třemi přístroji, které mohou zkoumat ozon a znečišťující látky, které na něj působí ve vyšších vrstvách atmosféry.
