Vesmírný odpad představuje závažný problém. Některé jeho části jsou velmi velké, jako například vyhořelé stupně raket, nefunkční kosmické lodě a několik nástrojů ztracených během výstupů do vesmíru. Většinu však tvoří mnohem menší předměty.
Srážky s velkými kusy vesmírného odpadu mohou vyřadit z provozu nebo dokonce zničit kosmickou loď, jak se to stalo v roce 1996 francouzské sondě Cerise. I menší úlomky mohou způsobit značné škody nebo ohrozit astronauta provádějícího výstup do vesmíru.
Když byly v roce 2002 sluneční panely Hubbleova vesmírného dalekohledu přivezeny zpět na Zemi, byly poseté nárazovými krátery o průměru až 8 mm.
V současné době teleskopy a radary sledují více než 12 000 kusů vesmírného odpadu o velikosti až 10 cm. Mnoho milionů kusů je příliš malých na to, aby je bylo možné zaznamenat, například kousky barvy a prachu.
Za normálních okolností by to nepředstavovalo žádnou hrozbu, ale ve vesmíru se úlomky pohybují vysokou rychlostí. I prachové částice se chovají jako drobné kulky. ESA řeší problém vesmírného odpadu různými způsoby. Laboratoř Columbus na Mezinárodní vesmírné stanici je chráněna speciálním štítem.
Evropské centrum kosmických operací (ESOC) velmi pečlivě sleduje vesmírný odpad. Využívá k tomu 1metrový dalekohled na Kanárských ostrovech a radarový systém umístěný v Německu. Mikroskopický odpad je navíc monitorován satelitem Proba-1 agentury ESA a experimentem ESA na Mezinárodní vesmírné stanici.
Díky těmto informacím může ESOC poskytovat doporučení ohledně toho, kdy by měla být kosmická loď přesunuta na bezpečnější oběžnou dráhu. Tyto informace také slouží k včasnému varování před velkými objekty, které se chystají vstoupit zpět do atmosféry.
