Život na vesmírné stanici se dá přirovnat k životu v poušti. Vody je k dispozici velmi málo a každá kapka je drahocenná.
Raketoplán je vybaven palivovými články, které kombinují vodík a kyslík za účelem výroby elektřiny. Jako vedlejší produkt vznikají velké množství vody. Na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) však žádné palivové články nejsou.
Téměř veškerá voda spotřebovávaná na ISS musí být dopravena ze Země raketoplánem nebo automatickými kosmickými loděmi, jako je ruský Progress nebo ATV agentury ESA. Astronauti ji používají k pití a k přípravě jídla.
Některé dřívější vesmírné stanice byly vybaveny sprchami, ale v raketoplánu ani na ISS se tyto zařízení nenacházejí. Místo toho se astronauti umývají vlhkým hadříkem namočeným v mýdlové vodě. Neumývají se ani špinavé nádobí. Použité nádoby na jídlo se zmačkají a vyhodí.
Část vody na ISS se získává ze vzduchu a recykluje se. Ruské zařízení dokáže tímto způsobem vyprodukovat 24 kg vody denně. Ta se poté čistí a používá se k pití nebo k přípravě jídla.
Toaleta využívá k odplavení lidských výkalů proud vzduchu namísto vody. Moč vznikající při používání toalety astronauty se rovněž čistí a recykluje.
