Stejně jako lidé se i hvězdy rodí, stárnou a umírají. Rodí se v obrovských, chladných oblacích plynu a prachu, známých jako ‘mlhoviny’. Nejznámější z nich je Orionova mlhovina, která je viditelná pouhým okem.
Miliardy let po svém zrození, když se středně velká hvězda, jako je Slunce, blíží ke konci svého života, se zvětší a promění se v červeného obra. Ten může mít průměr až miliony kilometrů – až se to stane Slunci, bude tak velké, že pohltí planety Merkur a Venuši!
Poté, co hvězda vyfoukne své vnější vrstvy plynu, zhroutí se a vytvoří velmi hustého bílého trpaslíka. Jedna čajová lžička hmoty z bílého trpaslíka by vážila až 100 tun! V průběhu miliard let se bílý trpaslík ochladí a stane se neviditelným. Ale nebojte se, našemu Slunci se to stane až za dalších asi 5 miliard let!
Malé hvězdy se dožívají vysokého věku, více než 10 miliard let. Jejich smrt nebyla dosud nikdy pozorována, předpokládá se však, že svůj život ukončí tiše a nakonec vyhasnou.
Největší hvězdy končí svůj život velmi náhle. Ke konci svého života se zvětšují do podoby červených superobrů, než se nakonec rozpadnou v obrovském výbuchu supernovy.
Zhruba týden supernova svítí jasněji než všechny ostatní hvězdy ve své galaxii. Poté rychle zhasne. Zůstane po ní jen nepatrný, hustý objekt – neutronová hvězda nebo černá díra – obklopený rozšiřujícím se oblakem velmi horkého plynu.
Prvky vzniklé uvnitř superobří hvězdy (jako je kyslík, uhlík a železo) se rozptylují do vesmíru. Z tohoto hvězdného prachu se nakonec zrodí další hvězdy a planety!
