Existuje řada způsobů, jak vypustit a řídit opakovaně použitelné kosmické lodě.
Raketoplán využívá k vzletu své vlastní motory spolu se dvěma výkonnými pomocnými raketami na tuhé palivo. Tento způsob se někdy označuje jako ‘jednostupňový let na oběžnou dráhu’.
Jedním z problémů kosmických lodí typu Space Shuttle je hmotnost, kterou přidává palivo a raketové motory. I přesto se Shuttle musí vracet na Zemi jako kluzák. Nemá žádné tryskové motory a pokud mine přistávací dráhu, nemůže se vrátit a pokusit se o druhý přistávací manévr.
Jedním ze způsobů, jak zmenšit rozměry kosmické lodi, je nechat ji část cesty přepravit na zádech jiného dopravního prostředku. Například velké letadlo může dopravit kosmickou loď do výšky 10 km. Jakmile se kosmická loď ocitne nad většinu atmosféry, je uvolněna.
Raketu lze rovněž využít k vypuštění opakovaně použitelného kosmického plavidla. Na počátku 90. let 20. století ESA zkoumala možnost vypuštění malého kosmického letounu s názvem Hermes na vrcholu nosné rakety Ariane-5.
Dalším způsobem, jak snížit hmotnost, by mohlo být použití motorů nové generace, které by v první fázi stoupání využívaly vzduch z naší atmosféry. Teprve až by se vozidlo dostalo do vesmíru, přešlo by na raketový pohon využívající kyslík z palubních zásob. K zavedení takových motorů však ještě zbývá mnoho let.
