Sluneční soustava je plná materiálu, který zbyl po vzniku planet. Malé úlomky hornin, které se pohybují vesmírem, se nazývají meteoroidy. Pokud vstoupí do atmosféry planety a shoří, jsou pak viditelné jako meteory. Někdy větší úlomky hornin vydrží dost dlouho na to, aby dopadly na povrch planety. Vesmírné horniny na povrchu Země se nazývají meteority.
Meteory (často nazývané “padající hvězdy”) jsou velmi běžným jevem. Každý, kdo se dívá na jasnou noční oblohu, nakonec uvidí tyto krátké světelné stopy. Meteory vznikají v důsledku vstupu meteoritů do horních vrstev atmosféry rychlostí kolem 15 km/s! Světelné stopy meteorů obvykle trvají méně než vteřinu. Tření o řídký vzduch ve výšce asi 100 km způsobuje, že meteority při zahřátí začnou zářit a následně se zničí.
Meteory lze pozorovat kdykoli, ale nejvhodnější doba k jejich pozorování je během periodických rojů. Tyto roje se objevují každý rok přibližně ve stejnou dobu, když Země prochází proudem prachu, který za sebou zanechala kolemletící kometa.
Existuje přibližně 20 hlavních meteorických rojů, i když jen několik z nich vyprodukuje až 50 meteorů za minutu. Občas se obloha zaplní padajícími hvězdami. Nejznámější “meteorické bouře” souvisejí s rojem Leonid, který se každoročně odehrává mezi 14. a 20. listopadem. V minulosti byl tento roj tak aktivní, že připomínal padající sníh!
Některé meteory jsou příliš slabé na to, aby je bylo možné vidět, a to i v noci, ale lze je zachytit radarem. Meteorické roje se vyskytují i u jiných planet. Na Marsu se meteority obvykle spálí v řídké atmosféře a vytvoří tak meteory. Na Měsíci však není žádná atmosféra, takže meteority dopadají na povrch a explodují, aniž by se spálily.
