Načítání…
jwplayer(“pi_player”).setup({ ‘dock’: ‘true’, ‘image’: ‘https://www.esa.int/spaceinvideos/var/esa/storage/images/esa_multimedia/videos/2013/02/antarctic_ozone_hole_2011_and_2012/12514687-3-eng-GB/Antarctic_ozone_hole_2011_and_2012_video_production_full.jpg’, ‘wmode’: ‘transparent’, ‘height’: ‘250’, ‘width’: ‘400’, ‘controlbar’: ‘bottom’, ‘quality’: ‘true’, ‘modes’: [ { ‘type’: ‘html5’, ‘config’: { ‘file’: ‘https://dlmultimedia.esa.int/download/public/videos/2013/02/003/1302_003_AR_EN.mp4’, ‘provider’: ‘video’ } } ]});
Ozonová díra nad Antarktidou: roky 2011 a 2012
Od počátku 80. let se každoročně vytvářejí obrovské díry v ozonové vrstvě vysoko nad polárními oblastmi Země. Satelity, jako jsou ERS-2 a Envisat agentury ESA, ukázaly, jak se tyto díry vyvíjely a zvětšovaly, až někdy pokrývaly plochu velkou jako Evropa.
Koncentrace ozonu však stoupají a zdá se, že díra nad Antarktidou možná pomalu mizí. Ještě lepší zprávou je, že ozonový senzor na evropské meteorologické družici MetOp zjistil, že v roce 2012 se díra nad Antarktidou zmenšila na nejmenší rozměry za posledních 10 let!
Ozon je forma kyslíku. Malá množství ozonu se vyskytují ve stratosféře, ve výšce 20–50 km nad Zemí. Naštěstí pro nás nás ozonová vrstva chrání před ultrafialovým zářením Slunce, které je jednou z hlavních příčin rakoviny kůže.
Vývoj ozonové vrstvy je ovlivňován souhrnem faktorů, jako jsou chemické procesy v atmosféře, vítr a teplota. Neobvyklé povětrnostní a atmosférické podmínky mohou vést k extrémním hodnotám ozonu, jako například k rekordně nízké hodnotě naměřené nad Arktidou na jaře roku 2011.
Hlavní příčinou úbytku ozonu je však znečištění způsobené člověkem. Ozon ničí chemické reakce, jichž se účastní sloučeniny chloru (CFC) ve vysokých oblacích. S příchodem polárního jara vede kombinace návratu slunečního záření a chemických reakcí s chlorem k rozkladu molekul ozonu na kyslík. Jediná molekula chloru dokáže rozložit tisíce molekul ozonu.
Ačkoli byly CFC zakázány v roce 1987, v atmosféře přetrvávají po mnoho let. Může trvat až do roku 2050, než se hladiny chloru vrátí na nízké hodnoty z 60. let. Do té doby budou satelity i nadále sledovat sezónní změny v ozonové vrstvě.
