Titan je větší než planeta Merkur. Je to také druhý největší měsíc ve sluneční soustavě a jediný měsíc s hustou atmosférou. Stejně jako na Zemi je hlavním plynem dusík, ale na Titanu je mnohem chladněji. Jeho povrch je zmrzlý na teplotu minus 180 stupňů Celsia. Kdyby se oteplil, mohl by Titan podporovat život.
Až do příletu sondy Cassini-Huygens (společný projekt NASA a ESA) v roce 2004 se o Titanu vědělo jen velmi málo. Jeho povrch je skryt pod hustou vrstvou oranžových mraků.
14. ledna 2005 provedla sonda Huygens agentury ESA historické přistání na Titanu. Během svého 2½hodinového sestupu byla sonda Huygens unášena východním směrem vysokohorskými větry o rychlosti přesahující 100 km za hodinu. Ve výšce 7 km se směr větru obrátil a v posledních minutách sestupu nesl Huygens jemně směrem na západ. Huygens objevil ledovou krajinu, kterou protínaly tmavé kanály vinoucí se směrem k hladkému ‘pobřeží’.
Atmosféra Titanu obsahuje přibližně 5 procent metanu. Působením slunečního záření na metan vzniká hustý oranžový opar. (Na Zemi se metan spaluje v kotlích a sporácích.) Metanové bouře někdy zaplní vyschlé koryta a vytvoří dočasné řeky, které erodují povrch a odnášejí sypký materiál na nedaleké pláně.
Během více než 70 přeletů kolem Titanu zmapovaly radarové a infračervené přístroje sondy Cassini velkou část jeho povrchu. Objevily mnoho podivných útvarů, včetně obrovských dun z uhlovodíkového písku, horských hřebenů, metanových jezer a možných ledových sopek. (Uhlovodíky se skládají z vodíku a uhlíku. Příklady na Zemi jsou uhlí, saze a dehet.)
