Nemůžeme vidět nic z toho, co se odehrálo během prvních 300 000 let existence vesmíru. Vědci se to snaží odvodit na základě svých znalostí o atomových částicích a pomocí počítačových modelů.
Jediným přímým důkazem samotného Velkého třesku je slabé záření ve vesmíru. Kosmické sondy a dalekohledy na balónech toto záření vnímají jako nerovnoměrný vzor mírně teplejšího a chladnějšího plynu všude kolem nás. Tyto vlny také ukazují, kde byly mraky vodíku o něco hustší.
V průběhu milionů let hustší oblasti přitahovaly hmotu, protože měly větší gravitační sílu. Nakonec, asi 100 milionů let po Velkém třesku, se plyn zahřál a zhoustl natolik, že se mohly vytvořit první hvězdy.
Nové hvězdy vznikaly desetkrát rychleji než v dnešním vesmíru. Z rozsáhlých hvězdných shluků se brzy staly první galaxie.
Hubbleův vesmírný dalekohled a výkonné pozemní dalekohledy nyní začínají objevovat galaxie, které vznikly asi miliardu let po Velkém třesku. Tyto malé galaxie se nacházely mnohem blíže u sebe než galaxie dnes. Srážky byly běžné. Stejně jako dva plameny, které se k sobě přibližují, se spojovaly do větších galaxií. Takto vznikla i naše Mléčná dráha.
