Víme, že v naší sluneční soustavě je osm planet, ale věděli jste, že astronomové objevili tisíce planet mimo naši sluneční soustavu? Říká se jim extrasolární planety, zkráceně exoplanety.
Z všech těchto planet je však známá pouze jedna, na které existuje život: Země. Co když ale Země není jediným světem svého druhu? Co když tam venku existují i jiné planety s oceány, atmosférou a podmínkami vhodnými pro život?
Toto je nejdůležitější otázka, která je hnacím motorem mise Plato: existuje ve vesmíru ještě nějaká planeta podobná Zemi?
Co vlastně znamená výraz “podobný Zemi”?
Když vědci hovoří o planetě “podobné Zemi”, nemají na mysli její dokonalou kopii. Hledají spíše kombinaci klíčových vlastností: skalnatý povrch namísto plynného obra, velikost a hmotnost podobné Zemi a správnou vzdálenost od své hvězdy.
Právě tento poslední faktor je klíčový, protože určuje teplotu. Je-li planeta příliš blízko, může se z ní stát spalující svět. Je-li příliš daleko, mohla by zamrznout. Mezi těmito dvěma extrémy však leží úzká oblast, kde by podmínky mohly být právě ty správné.
Obyvatelná zóna: ani příliš horká, ani příliš chladná
Astronomové tuto oblast nazývají obyvatelnou zónou, často přezdívanou také „zónou Goldilocks“. V této oblasti by teploty mohly umožňovat existenci kapalné vody na povrchu planety. A voda je jednou z klíčových složek života, jak jej známe.
To, že se planeta nachází v obyvatelné zóně, však ještě neznamená, že je skutečně obyvatelná. Planeta může postrádat atmosféru, může mít toxickou atmosféru nebo může být vystavena extrémnímu záření ze své hvězdy. To, že se planeta nachází v obyvatelné zóně, je tedy spíše první vodítkem k nalezení další Země než konečnou odpovědí.
Hledání světů podobných Zemi
A právě zde vstupuje do hry mise Plato agentury ESA. Tento špičkový vesmírný dalekohled je navržen tak, aby vyhledával planety podobné velikosti Země, obíhající kolem hvězd podobných našemu Slunci a nacházející se v obyvatelné zóně svých hvězd.
Díky pozorování nepatrných poklesů hvězdného světla, ke kterým dochází, když planety procházejí před svými hvězdami, dokáže sonda Plato objevovat nové světy a měřit jejich velikost i oběžné dráhy. Kromě toho bude sonda Plato studovat hvězdy podobné našemu Slunci, které jsou dostatečně jasné na to, aby je mohli podrobně zkoumat i vědci v pozemských observatořích. Všechny tyto informace dohromady jim pomohou objevovat planety a měřit, jak jsou velké a jakou mají hmotnost. Na základě velikosti a hmotnosti planety mohou vědci určit, z čeho se skládá a zda je skalnatá jako Země, nebo převážně plynná jako Jupiter.
Na základě studia samotných hvězd pak může Plato určit jejich stáří a vlastnosti, což vědcům pomáhá mnohem přesněji porozumět planetám, které kolem nich obíhají. To znamená, že Plato pomůže identifikovat nejvhodnější kandidáty na planety, které by mohly být skutečně podobné Zemi.
Vesmír plný možností
Právě tady se situace stává nejistější a zároveň nejzajímavější. Život, alespoň tak, jak jej chápeme, závisí na křehké rovnováze podmínek. Potřebuje tekutou vodu, stabilní prostředí a správné chemické složky. Když vědci hledají život mimo Zemi, často začínají tím, že hledají planety, na nichž by mohly existovat podobné podmínky. Proto je objev planet v obyvatelné zóně tak důležitým krokem.
V posledních několika desetiletích objevili astronomové tisíce exoplanet, čímž prokázali, že planety jsou v celé Galaxii běžným jevem. Nyní již není hlavní otázkou, zda tyto planety existují, ale kolik z nich by mohlo být podobných Zemi. Mise Plato pomůže na tuto otázku odpovědět vytvořením podrobného katalogu blízkých planetárních soustav.
Existuje tedy ještě nějaká další Země? Odpověď prozatím zní: nevíme. Poprvé v dějinách lidstva však máme nástroje, díky nimž to můžeme zjistit.
Někde mezi hvězdami možná existuje malá skalnatá planeta, která obíhá ve správné vzdálenosti, má správné podmínky a tiše krouží kolem své hvězdy. Svět s oceány, oblohou a možná dokonce i životem. Díky misi Plato se k jejímu objevu přibližujeme!
